O knize: 2008 / Skvělé knihy často začínají něčím nepodstatným, co autor málo oceňuje. Stalo se, že osmnáctiletý student medicíny na univerzitě v Edinburghu se posadil za svůj stůl a napsal několik „děsivých příběhů“ o neuvěřitelných událostech, gotických sídlech, exotických zemích atd. Nejatraktivnější na těchto příbězích nebylo obsah, ale postavy - vypravěč a jeho přítel : Jack... Jeff... James... John(?) - důvěrně a důkladně vypráví o mimořádných událostech, jichž se stal účastníkem díky svému příteli - Tomovi ... Thomas... Sherlock(?). Oh, tento Tome! Dobře vzdělaný, fyzicky vyvinutý, nebojácný, vždy vlastenecký. A co teprve jeho styl kouření, takže oblaka kouře úplně skryjí jeho postavu a jen jeho hlas zní jako delfské orákulum! A jeho postoj k příteli vypravěči! Asi v šest hodin Tom vyskočil na nohy... - Už to nevydržím, Jacku! Vezměte páčidlo a jděte do údolí Sassas! Dnes se o všem rozhodne - trefit nebo minout! Vezměte si s sebou revolver[1]. „Tady to je! - zvolá Holmesův učenec. "Úplně začátek Canonu!" (Takto je s úctou označováno šedesát příběhů o Holmesovi a Watsonovi.) A skutečně již v prvních povídkách, které Doyle publikoval: „Záhada údolí Sassa“ (Chamber's Journal, 1879) a „Americká historie“ (Londýn Společnost, 1880) - zde byl položen základ pro díla, která později zvěčnila autora. Úplně první příběh Conana Doyla však zůstal čtenáři neznámý až do začátku našeho století, ačkoli byl komponován ve stejné době jako další dva. a poté odeslána do Blackwoods Magazine. Co bylo důvodem více než stoletého odmítnutí zveřejnění? V průběhu let lze pouze více či méně věrohodně odhadovat. A nejpravděpodobnější verzí se zdá být Owen Dudley Edwards, čestný předseda Společnosti Arthura Conana Doyla Koncem 70. let se Conan Doyle spřátelil se svým starým rodinným přítelem Johnem Hillem Bartonem, skotským historikem a sběratelem vzácných knih. v té době si nakladatel John Blackwood objednal monografii o dějinách Anglie v době královny Anny a zaplatil významnou zálohu. V roce 1879 John Blackwood zemřel a nakladatelství přešlo na jeho synovce Willieho, který okamžitě požadoval vrácení zálohy po těžce nemocném Bartonovi, který nedokončil své dílo. Aby to Barton splatil, musel prodat svou obrovskou knihovnu, což možná uspíšilo jeho smrt v roce 1881. Williemu Blackwoodovi ke cti, že zbytek dluhu po Bartonově vdově nepožadoval, odmítl však zveřejnit příběh Doyla, mladého chráněnce zesnulého, a nevrátil ani rukopis (v rozporu s tradicemi časopisu ), ale na pozadí všeho, co se stalo, to už nevypadá jako něco neobvyklého. Ale Conan Doyle z toho nebyl moc rozrušený. „Moje další pokusy [o zveřejnění] selhaly, ale na tom nezáleželo. Když jsem jednou vyhrál, povzbudil jsem se myšlenkou, že bych to mohl zopakovat,“ napsal ve „Vzpomínkách a dobrodružstvích“ V roce 1942 převedlo nakladatelství Blackwood and Sun svůj archiv do Skotské národní knihovny, kde pod číslem MS. 4791 bylo 24 stran v kvartu – kompletní text příběhu s názvem „Strašidelný dvůr Goresthorpe“ a podepsaný Arthurem Conanem Doylem. Mezinárodní sherlockovská komunita se o nálezu tohoto rukopisu, který byl považován za ztracený, stejně jako o rukopisu další neznámé hry Conana Doyla, Andělé temnoty, dozvěděla z monografie Johna Dixona Carra Život sira Arthura Conana Doyla (1953). Než se podařilo získat souhlas spisovatelových dědiců, uběhlo však v roce 2000 Spolek oba rukopisy ve vynikajících sběratelských edicích s historickými a literárními předmluvami a faksimilemi prvních stránek A nyní, 130 let poté napsáno a ztraceno, 65 let po šťastném objevu a 8 let po zveřejnění prvního příběhu o Conanovi ve Spojeném království